nebesanazemi@seznam.cz
autor
Petr Kapek
..jsem jedna z mnoha kapek v oceánu v nekonečném kruhu bytí spojeného v jednom srdci...
něco z mých aktivit
založení ekologického festivalu
www.rajske-zahrady.cz reportáž zde
založení ekologického festivalu
www.zazracnaplanetazeme.unas.cz reportaž zde
festivaly jsem předal a směřování a vedení poslal dále
pořádal jsem několik přírodních oslav z telepatickou meditací v přesný moment úplňku, rovnodennosti a slunovratu - tyto medtace jsou popsány v rubrice inspirace
(video záznam+ reakce z jedné oslavy na konci následujícího příspěvku )
Věčná odysea...cesta je cíl
aneb stále krok za krokem ve věčnosti
Jistý muž si koupil v bufetu párky a odnesl si je ke stolku. Jak si je na něj kladl, uvědomil si, že si chtěl koupit ještě něco k pití. Vrátil se tedy pro nápoj. Jak jde zpět ke stolku, vidí, že u něj sedí inteligentně vyhlížející a dobře oblečený bradatý pán a konzumuje jeho párky. Muž přišel ke stolku, nic neřekl, sedl si, vzal si druhý, zbylý párek a začal jíst. Bradáč se na něj chvíli díval, ale ani on nic neřekl a tak spolu mlčky jedli.
Když bradatý pán dojedl, odešel. Muž dojedl svůj párek, dopil sklenku, vstal a mimovolně se podíval na vedlejší stůl a co nevidí? Byly na něm jeho vlastní, nedotknuté párky…
Někdy se věci na první pohled zdají jinak, než na pohled druhý...
Když mi bylo 18 let zažil jsem velice silný transcendetní zážitek, jenž mi přinesl zejména onu otázku
KDO JSEM, PROč EXISTUJI?
Stal se ze mě tedy jakýsi hledající.
Když mi bylo 22 let, vyrazil jsem pěšky ze svého rodného města do světa..cestu jsem prostě odevzdal vyššímu vedení, aby mě vedlo a dovedlo kam má.
Po různých dobrodružstvých jsem dorazil na malé setkání duhové rodiny v Itálii. Od té doby na tyto setkání jezdím(dnes r.2015 když tak píšu je to již 13 let - duhová rodina - rubrika inspirace).
Tehdy, když jsem poté byl ve Francii na Evropském setkání duhové rodiny v Pireneiích, rozhodl jsem se místo cesty kolem světa, vrátit se zpět domů, jít do školy a najít si i nějakou službu ostatním.
Při pozorování civilizace, jsem dospěl k názoru že je velice smysluplné hledat cesty jak se může lidská společnost
více zpět přiblížit k přírodě. A tak jsem založil festival RAJSKÁ ZAHRADA a hlavním tématem festivalu bylo tvořit
PRAKTICKÉHO PRůVODCE PRO čLOVěKA VE 21. STOLETÍ JAK žÍT V HARMONII S PřÍRODOU.
Měsíc před prvním ročníkem festivalu rajské zahrady, se mému bráchovi narodila dcerka která v ikubátoru bojovala o život. Doktoři Laurince nedávali moc šanci a mě tehdy napadlo ani nevím jak pro ní udělat telepatické posílání enegie. Požádal jsem tehdy určitý okruh lidí zda-li by jí ve stanovenou dobu posílaly energi z místa svých domovů. Do týdne byla Laurinka zdravá doma.
Tato událost ve mě spustila téma planetárních meditací, které ve mě od té doby začly klíčit.
V těchto časech zpracovávám téma planetárních meditací, studuji energetické systémy člověka a práci s energií. V tomto duchu mě nejvíce oslovuje technika meditace spojených srdcí www.pranickeleceni.cz, dále www.tancime.cz a www.plujicioblaka.cz.
Již dlouhý čas ve mě zraje koncept na založení dalšího festivalu s pracovním názvem LA BELLE VERTE, dle stejnomeného filmu ( odkaz na film najdete v rubrice inspirace v příspěvku nebesa na zemi), neboť místo kde ke mě prvně tato vize přišla vypadalo hodně podobně jako z úvodní scény tohoto filmu. Takovou vizi ve mě velice podpořila synchronicita, kde na onom místě bylo pár kamenů uprostřed louky, které tvořily nepravidelný kruh a mě se zde vyjevila vize velkého kamenného medicínského kruhu( jako srdce této oslavy). Onou synchronicitou mám na mysli že přesně dva měsíce poté se objevil dva kilometry od mého bydliště hopiský stařešina a přesně takový medicínský kruh otevřel za hradem okoř o letním slunovratu 2010. Zde jsem také po dvouletém krystalizování činil svou první planetární meditaci v lednu 2012.
Festival LA BELLE VERTE by mělo být tedy jakésy planetární schromáždění( viz. inspirace ve filmu ), které by vrcholilo planetární telepatickou meditací, ke které by se mohli připojit lidé po celé planetě. Krom toho že by se lidé po celé planetě mohli k tomuto telepatickému propojení přidat odkudkoli, měli by i možnost sami uspořádat svou oslavu. Celkově cítím že by se jednalo opět o podobný záměr jako byl u festivalů rajská zahrada a zázračná planeta země, tedy vedle oslavy, o sjezd myšlenkářů, vynálezů a projektů,které se snaží řešit potíže dnešního světa a takovouto telepatickou meditací jim dodali sílu k manifestaci.
Takovýto záměr je ale na jednoho prostého člověka velký sousto. Osobně cítím že jsem nic z toho nevymyslel, prostě to ke mě přišlo. Přiznám se že v tom tápu. Z jedné strany cítím velikost takové aktivity, z druhé strany tíhu takového břemene. Organizace festivalů Rajská zahrada a Zázračná planeta země, mě na takový manifest docela dobře připravila, na druhou stranu mě nejen finančně zruinovala a zadlužila, ale zároveň jsem musel projít tak tvrdými lekcemi že si připadám jak vysloužilý veterán hvězdých válek.
Proto nechávám věci plynout a krystalizovat. Držím se hesla
Vytvoříš-li harmonii v sobě, rozšíří se kolem tebe....
vytvoříš-li harmonii kolem sebe, budeš ji šířít po světě
Stále se učím novým věcem a život mě stále překvapuje. Jak skončí jedna lekce začne další. Cesta mě vede jako řeku, která je chvíli potůčkem a rosou v horách, jindy divokou skalnatou peřejí kde mě tvrdé a ostré skály melou jako zrno na chléb..jindy jsem pokojná hladina jezera a náhle malá říčka v krajině..někdy se vrátim k oceánu a jindy cesta vede do spodních vod v temných hlubinách. Někdy se i zatratim..ale většinou tak objevím něco nového.Ač už jsem kdekoli, snažím se žít přítomností, vnímat že cesta je cíl a učit se z toho co přichází a naslouchat svému srdci.
Momentálně cestuji s kytarou a se svým pejskem po zemi a hraju v ulicích. Většinou mám před sebou kouzelný klobouk kam mi lidé hází dobrovolné příspěvky a text www.ustavazeme.cz. Rád se účastním rainbow cateringů.Občas zastavím a vydělám nějaké peníze v pracích které se naskytnou. Sním o tom že jednou budu mít maringotku( či domeček ) někde v přírodě, kam občas zajdu spočinout a nabrat sílu na své další cesty. Kde bych měl svou zahrádku a také pracovnu k psaní knih a skládání hudby. No a třeba i jak stárnu cestovat v obytné dodávce se složeným týpím na střeše.
Nejvíce mě baví představa jezdit na rainbow cateringi a mezi těmito přejezdy hrát v ulicích( občas spočinout ve svém domečku či maringotce)...v tomto hraní vnímám velký smysl, neboť tím šířím i jakousy inspiraci. I proto je pro mě velkým přáním u tohoto hraní i lidem nabízet své knihy a CD a další zajímavé informace.U tohoto putování po planetě ( neboť rainbow cateringi probíhají po celém světě)..bych rád i navštěvoval různé projekty o kterých bych točil reportáže. Tyto reportáže se možná objeví na těchto stránkách.
Vždy ve správný moment se objeví nějaká technika, či kniha která mě hodně oslový.
Vedle znovuobjevení informací o nádherné celistvosti našich energetických center,které jsem začal studovat..
a které zpracovávám v druhém dílu schodů do nebe...
mě v poslední době oslovily tyto knihy
Za osu knihy Železný Jan si americký básník Robert Bly vybral pohádku bratří Grimmů Železný Jan a toto téměř mytologické vyprávění mu slouží jako podpůrná konstrukce pro jeho úvahy o jednotlivých fázích života.
O zkouškách a prozřeních, kterými by měl procházet každý opravdový muž, chce-li být nejen navenek, ale i vnitřně šťasten, a snaží se v ní vykreslit archetyp muže, vystopovat ty rysy, které má dnešní muž společné s mužem, jenž žil na zemi už dávno před Kristem, stejně jako ty, o které s postupující civilizací přišel. Kniha měla obrovský ohlas v USA i v zahraničí a je dnes, jen pouhých osm let po svém vydání, klasickým dílem o mužské identitě, v němž hledají inspiraci jak muži, tak i ženy.
Populárním mýtem dnešní doby je tvrzení, že budete bohatí a šťastní, když budete dělat to, co milujete. Není to pravda!
Tato kniha zdůrazňuje podstatné detaily, jež unikají ostatním „duchovním“ návodům na zbohatnutí. Na to, aby člověk zbohatl, rozhodně nestačí pozitivní myšlení! Lidé jsou mystifikováni autory, kteří tvrdí, že se stačí správně naladit a představovat si, že jsou bohatí, čímž si podle nich bohatství zhmotní! Rose Rosetree na základě své schopnosti vidět a číst auru, ale také střízlivě hodnotit skutečnost, rozebírá, vysvětluje a na příkladech ze života dokládá tyto myšlenky i jejich praktické implikace.
Na rozdíl od ostatních knih, které na základě ezoteriky v současnosti zaplavují trh učením zhmotňování bohatství, tato zdůrazňuje podstatné detaily, jež ostatním autorům unikají a jež jsou protikladné k filozofii rychlého zbohatnutí. Rose Rosetree na základě své schopnosti vidět a číst auru, ale také střízlivě hodnotit skutečnost, rozebírá, vysvětluje a na příkladech ze života dokládá tyto myšlenky i jejich praktické implikace: Na to, aby člověk zbohatl, rozhodně nestačí pozitivní myšlení! Lidé jsou mystifikováni autory, kteří tvrdí, že se stačí správně naladit a představovat si, že jsou bohatí, čímž si podle nich bohatství zhmotní! Lidé, již výše uvedenému uvěří, se ve skutečnosti na rovině praktického života oslabují (a tím se programují spíš na neúspěch a finanční potíže, a ne na bohatství!) a spousta z nich trpí duchovní závislostí (což je něco úplně jiného než duchovní osvícení). Lidé, kteří jsou velmi bohatí, k tomu mají úplně jiné než čistě ezoterické či duchovní předpoklady: jsou to naopak zemití, pragmatičtí lidé s obrovským egem (hlavně ve smyslu obrovské sebedůvěry). Každý, kdo touží po bohatství, by si měl v první řadě poctivě zvážit, zda má na to, aby se vrhl prakticky do práce, podnikání, jednání s lidmi a dalších dovedností, a vytvořil si tak předpoklady pro výjimečný úspěch. Ti, kteří opravdu touží po bohatství a rádi by to skloubili i se svou duchovní stránkou, v textu najdou cvičení a rady pro úspěšné fungování rovněž na praktické (neboli materiální) rovině. Zajímavou součástí knihy jsou osobnostní profily známých boháčů provedené autorkou na základě jejich aury i osobního vyzařování, a to jak z hlediska jejich spirituality, tak i dalších vlastností.
DÁLE MĚ VELICE ZAUJAL PROJEKT
www.cestapravehomuze.cz
velice mě oslovily stránky
www.jeshua.cz
..a v poslední době mě velice oslovuje studium
ASTRÁLNÍHO CESTOVÁNÍ A LUCIDNÍ SNĚNÍ
www.tomaspoutnik.webnode.cz
s vydáním prvního dílu mé knihy se dostavil příjemný překvapivý dárek
to nejlepší co jsem zatím,kdy potkal...
přišla iniciace k dílu Lorny Byrne...
KNIHU JSEM PŘEČETL JEDNÍM DECHEM V NOCI ZIMNÍHO SLUNOVRATU 2015
Lorna Byrneová, autorka mezinárodního bestselleru Andělé v mých vlasech, od útlého věku vídá anděly a hovoří s nimi. Ve Schodech do nebe, své druhé knize, seznamuje čtenáře s činností andělů ve světě, vysvětluje vztah lidské duše k lidskému tělu a objasňuje, jakou roli mohou v lidských záležitostech sehrát zemřelí, kteří jsou nyní v nebi. Závažná je kapitola věnovaná záměrům, které má Bůh a andělé s lidstvem do budoucnosti.
Přednáška Lorny Byrne
kongresové centrum 22.3.2015
web o Lorně
Byl bych vám moc vděčný za jakýkoli příspěvek do mého virtuálního kouzelného klobouku na těchto stránkách. Pak-li že mě takto podpoříte nejen že vám budu velice vděčný a že mi tím mnoho pomůžete, ale když podpora bude dostatečná, třeba se zde na těchto stránkách budete moci těšit z video reportáží po celé planetě, sdílení dalších informací a třeba se i jednou potkáme na LA BELLE VERTE.
Mnoho síly, lásky a moudrosti na vašich cestách
petr a můj strážný anděl duha
V malé indiánské osadě žil starý muž se svým synem. Lidé k němu chodili pro radu, byl uznáván za nejmoudřejšího stařešinu až do dne, kdy se spustil řetěz podivuhodných událostí.
Onoho dne se muž vydal se synem na lov synem a vrátil se s nádherným hříbětem, které přišlo o matku. Hříbě vyrostlo v divukrásného hřebce.
Všichni říkali: "Dědo, ty máš ale štěstí!"
"Štěstí? Možná ano, možná ne. Neznáme celý příběh!" odpovídal stařík.
"Co to říká, jak může pochybovat?" divili se ostatní.
Náčelník kmene se dověděl o krásném hřebci a nabídl muži za něj deset svých nejlepších koní. Stařík však výměnu odmítl. "Blázen!" komentovali dědovo rozhodnutí ostatní.
Jednoho dne hřebec zmizel.
"Takové neštěstí!" lamentovali všichni.
"Možná neštěstí, možná štěstí, neznáme celý příběh," odpověděl muž.
"Pomátl se na rozumu," soudili ostatní a přestali jej považovat za mudrce.
Za dva týdny se hřebec vrátil z hor a přivedl s sebou pět nádherných klisen.
"Ten děda má ale štěstí!" volali sousedé.
"Zda je to štěstí či ne, to ukáže život," odpověděl muž.
"Radostí mu přeskočilo!" domnívali se druzí.
Mudrcův syn začal klisny cvičit a jedna z nich jej shodila na zem tak, že si vážně zlomil nohu. Šaman prohlásil, že už nikdy nebude chodit jako dřív.
"To je hrozné, taková smůla!" litovali jej lidé.
Ale děda zase mlel svou: "Smůla? Štěstí? Kdo ví."
"Bolestí se zbláznil!" křičeli ostatní.
Druhého dne vstoupil kmen do války a všichni zdraví muži museli odejít do boje. Mudrcův syn kvůli svému zranění nikam jít nemohl. Z bitvy se nevrátil nikdo. A tak všichni říkali:
"Dědo, ty máš ale štěstí, my jsme přišli o muže a syny, taková tragédie. Jen ty máš vše, ten kůň byl pro tebe opravdu požehnáním."
"Možná tragédie, možná ne. Neznáte stále konec příběhu."
"Šílenec, co chce ještě slyšet, když naši muži jsou mrtví!"
Zbytku kmene se zmocnila banda desperátů a zotročila je. Pracovali těžce, až živí záviděli mrtvým.
"Měl jsi, dědo, pravdu. Kéž bychom zemřeli v boji s našimi muži a syny!"
"Z hlediska přítomného okamžiku se to tak jeví, ale nesuďte. Stále neznáte celý příběh. Už za okamžik to může být jinak."
Lidé se chtěli na starce vrhnout, ale zvenku se ozval válečný ryk. Objevili se jejich muži, které považovali za mrtvé a osvobodili je z otroctví. Dověděli se, že v boji nezemřeli, byli pouze zajati. Bylo to radostné shledání.
U večerního ohně si vzpomněli na dědova slova o tom, že nemají soudit, neznají-li příběh celý. Požádali jej, aby jim řekl, jaký tedy má ten příběh konec.
"Znát celý příběh znamená pozorovat jej ze všech čtyř úhlů, ze čtyř vhledů.
Tím prvním je pohled oběti:
ten vždy volá po odplatě.
Tím druhým je pohled pachatele:
ten vždy tvrdí, že je nevinen, že mu nic jiného nezbývalo.
Tím třetím je pohled nezaujatého soudce,
který zná pohledy obou stran. Ví, že každý dělá to, co dělá, z nějakých vnitřních pohnutek. Kdyby vnitřní motiv pachatele nebyl dostatečně silný a z jeho hlediska ospravedlnitelný, pak by to prostě nedělal."
Ten čtvrtý není z tohoto světa hmoty.
Čte vaše myšlenky, emoce a přivádí je do fyzického světa. Zná vaše pohnutky, vidí do vašeho svědomí.
Hovoří neustále k vašemu já, ale vy mu nenasloucháte.
Netušíte tudíž nic o příčinách událostí, i když denně bojujete s jejich následky. Nechápete jejich smysl, nevidíte v překážkách a potížích poselství od Boha. Míjíte každou příležitost něco pochopit, naučit se, duchovně vyrůst.
Stále soudíte, ačkoliv vám život dokazuje, jak vrtošivé vaše soudy jsou.
Proto si zapamatujte:
Nic není náhoda, vše jste si připravili sami. Všechno se děje v pravou chvíli a na pravém místě. Proto cokoli přijímejte jako příležitost. Proste tedy, abyste pochopili význam a příčinu událostí, o sílu a pokoru, abyste překážku překonali a o lásku, abyste neublížili a zachovali si lásku v duši.
Ten čtvrtý pohled je Boží přítomnost v nás.
záznam z oslavy letního slunovratu 2012 zde
Přijíždím na místo .... Takový luxus! Nějaký muž mne vyzvedne, posadí do auta a doveze na místo. Požitek!
Vystupujem z auta a cítíme se jako doma. U čaje se seznamujeme s prvními místními lidmi. Popíjíme, hraje kytara, jemný ženský zpěv. Podáváme si ruce, zpívající žena mi podává své dítě. Jsem dojatá a stávám se součástí tohoto místa.
Jdeme k místu, kde už je připraveno dříví na oheň. Ještě v šeru žádám o nůž a spolu s ostatními odstraňujeme kopřivy a pár bodláků. Těším se až tráva bude zdupaná nohama tanečníků.
Lidé se postupně scházejí, i s nástroji, kytarami, bubny, ... Kolem se rozkládají deky a místa k sezení. Šeří se, stojíme kolem ohně, Petr pronáší úvodní řeč a pozvání k vyslovení přání a modlitby, začínají padat první kapky, Vítek navrhuje zapálit oheň než začně pršet, nabízí pro každý případ příštřeší. A ještě jedna nabídka přístřeší – pro kohokoliv kdo bude potřebovat.
Oheň zapálen, ticho, vyslovená přání, zpěv Tomáše Ohni proměň mně.
A to už myslím začalo mrholit, mžít. Taková příjemná přátelská teplá voda.
Zprvu zní šamanské bubny, ale pak všechny nástroje odneseny do sucha a zůstali jsme my a naše hlasy.
Začínám první z tanců, vůbec neznám tyto lidi, co jim bude sedět, co bude to pravé pro dnešek.
A jsem tu se svým vnímáním. A svou vášní pro tanec. Je tady Oheň, a je tady Slunovrat.
A dávám (asi) Ya hai Ya Haq. Dnes opravdu nevím, který byl první.
Pamatuju si ještě Guate Leno Leno, Papa a Rangi, Altissimo Corazon (pro přítomnou Portugalskou dívku), Shanoon Hoya, HeyHeyHeyHeyano, po něm jsem si dokonce troufla na Ave Maria, pak oslava a přijetí vody a díky vodě shora:Voda má, Wichita duwija.
Lidé přicházejí i odcházejí, někteří zůstávají po celou dobu. Déšť v různých formách neustává a pokračuje. A my, k mému údivu, pokračujeme, a tančíme a zpíváme dál. Lidé přijímají déšť.
A pak už nám pod nohama čvachtá, tráva je pryč a místy kloužeme po bahně. Wichita Duwiya jde v bahně úplně lehce a přirozeně.
A pak v určité chvíli je konec. Několik hodin tance. Odcházím se osušit k ohni do týpí.
Povídání, hra na didgeridoo, brnkání na kytaru. Suším si šátek a sukni, lehce se mi zavírají oči, duch někam odcestoval. Před jednou přichází Petr aby nás svolal zpátky k ohni k okamžiku Slunovratu.
Zní ÓM z mnoha hrdel, ještě stále prší a mží, my zpíváme Óm, dýcháme Óm, jsme sami za sebe, jsme tu jeden s druhým, jeden kruh, součást všehomíra. Zpíváme óm, a pak vše utichá.
I déšť utichl a přestal. Slunovrat proběhl.
U ohně zůstávají bubny, které po celou dobu byly v suchu, a teď můžou promluvit. Přichází sitár, a zní bubny a sitár, a sitár a zpěv.
Ani ne z nutnosti, spíš z jemné péče o sebe, jdu odpočívat do auta do spacáčku. Za svítání odjíždíme do Prahy a v 5 jsem doma, nabitá energií, jen rozum velí jdi si lehnout.
HOWGH.
Děkuju